Vítej na návštěvě u Peluňků

Systém náhradní rodinné péče v našem státě je pro většinu našich občanů poněkud nečitelný. Existují dva základní způsoby. Prvním je adoptivní péče, druhým pěstounská péče. Ostatní jsou opravdu obtížně uchopitelné, ale ne nemožné (vesničky SOS, profesionální rodiny, zvláštní zařízení pěstounské péče, soukromé dětské domovy - bližší info poskytnu na vyžádání). Jsem rád, že jsem se kdysi podílel na vytvoření návrhu věcného záměu zákona o náhradní rodinné péči ve spolupráci s Výborem dobré vůle, Fondem ohrožených dětí a dalšími organizacemi, včetně MPSV.

Adopce, čili osvojení, je situace, kdy "člověk napodobuje přírodu". Obvykle nový partner adoptuje (osvojí) děti své manželky, když biologický otec ve své roli naprosto selhal. Nebo naopak. Nebo si manželé z nějakého důvodu osvojí (adoptují) cizí, obvykle velmi malé dítě, případně osvojí dítě, které mají již nějaký delší čas v péči a cítí se býti jeho rodiči.

Adopce je jednorázovým právním aktem, který téměř nikdy nelze vzít zpět. Až na vzácné výjimky je vždy ve prospěch dítěte. Adoptivní rodiče mají práva a povinnosti totožné s právy a povinnostmi biologických rodičů, de jure jimi jsou.

Pěstounská péče nahrazuje péči biologických rodičů, ale jen PODOBNĚ, jako adopce. Probíhá pod dohledem OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Pěstouni nemají všechna rodičovská práva a nemají vyživovací povinnost vůči dítěti, tu má stát. Avšak v praxi to chodí tak, že dítě v pěstounské péči (alespoň v našem státě) je plně integrováno do nové rodiny, občas přijímá i příjmení pěstounů. Pěstouni se obvykle o "svoje" dítě starají stejně, jako kdyby bylo jejich vlastní, neboť si jej stejně zamilují. Starají se o něj i v dospělosti a stávají se prarodiči. Zcela jistě je tomu tak i díky "hustému sítu", kterým zdaleka neprojdou všichni žadatelé.

Rozdíl mezi adoptivní a pěstounskou péčí z pohledu potenciálních rodičů je především v tom, jak rodiče vnímají svou roli. Pokud manželé chtějí "vlastní dítě", které z nějakého důvodu mít nemohou a trvají na tom, že dítě bude krásné a úžasné, měli by si dítě osvojit (adoptovat). Pokud ale manželé chtějí nějaké dítě, kterému se chtějí stát rodiči a nezáleží jim na tom, jaké problémy si dítko přineslo na svět (postižení, špatná barva pleti, kriminální historie rodičů, mnoho let strávených v dětském domově, ...) a jsou dostatečně vyzrálí, neměli by se bránit pěstounské péči. V budoucnu lze dítě za určitých okolností osvojit.

Žadatelé (obvykle manželé) o jakoukoliv formu náhradní rodinné péče procházejí systémem prověřování. Navštíví je sociální pracovnice, která se podívá, jak žijí (jestli nejsou feťáci, čuňata, úchyláci, ... je moc dobře, že se to prověřuje). Absolvují psychotesty, ...

Ještě důležitá poznámka - osvojeno smí být pouze dítě, které je tzv. právně volné, čili biologičtí rodiče o dítě nejeví zájem a adopci nebrání žádný právní důvod. Do pěstounské péče lze přijmout i dítě, které nesplňuje právní podmínky pro adopci.