Časem vložím odkazy na konkrétní zákony a předpisy.
V našem státě existuje dvojí metr pro financování rodin s postiženými dětmi (ale i seniory). Velmi úzce to souvisí se systémem náhradní rodinné péče. Zatímco v nedávné minulosti byli pěstouni systémem státní podpory označováni za odpad společnosti, dnes je situace poněkud jiná. Pokud se někomu narodí těžce postižené dítě, bylo by pro něj lépe zříci se jej a přijmout do pěstounské péče.
Tím ovšem nelze říct, že rodina, která přijme do pěstounské péče postižené dítě, je za vodou. Posuďte sami. Mám v péči čtrnáctiletého kluka (už 10 let), který nemá celé nohy ani ruce. Pravda, mám invalidní manželku. Kvůli náročnosti péče jsem musel opustit zaměstnání. Pobírám od státu plat něco přes 17 000 hrubého a jakmile si vydělám byť jedinou korunu, přijdu o mzdu se vším, co k tomu patří (zdravotní a sociální pojištění atd). Je fakt, že pobíráme ještě příspěvek na péči (9 000) a příspěvek na úhradu potřeb dítěte (asi 6 000). V součtu to není málo, ale je to strop, přes který nesmíme jít. Přitom finančně je kvalitní péče o dítě s postižením tak náročná ... Avšak v nedávné minulosti to bylo jinak. Plat nebyl, byla jen odměna pěstouna, velmi nízká (kolem 1000 korun). Příspěvek na úhradu potřeb dítěte byl také zanedbatelný a příspěvek při péči byl necelé 4 000 korun (informace cca 10 let dozadu). A tak můžeme být relativně spokojeni, ... já osobně skřípu zubama nad tím, že si nesmím nijak přivydělat, jinak jsem celkem spokojen.
Kdybych však neměl postižené dítě v pěstounské péči, ale narodilo se mi, zůstává jen příspěvek na péči. Pozorný čtenář pěstounské dávky snadno sečte. Přijde mi to velmi nemravné s ohledem na to, kolik stojí péče o postižené dítě umístěné v ústavu a na to, jak silně jsou omezené možnosti pečujících rodičů (či pěstounů) vydělat peníze. Snad ještě horší je to, že stejnými předpisy je svázána péče o seniory, čili o naše rodiče a prarodiče. To je důvod, proč na naše stránky dáváme odkazy na konkrétní rodiny s postiženým dítětem či jiným členem domácnosti.
Není proto divu, že rodiny s postižením vkládají na své stránky číslo účtu, na které lze poslat peníze. Finanční situace nás všech s postižením v rodině bývá velmi často svízelná. Nejde o peníze na jídlo či ošacení, jde o vyrovnání příležitostí. Jako příklad mě napadá auto. Bez něj se rodina s postiženým neobejde. Maximální výše příspěvku je 100 000,- kč, v praxi je však nedosažitelná. S ohledem na omezené možnosti výdělečné činnosti (péče stojí mnoho času, na profesi ho moc nezbývá) to obvykle dopadne tak, že rodina jezdí nějakou starší "šunkou", protože na kvalitní auto nedosáhne. Spoustu peněz pak stojí udržet auto pojízdné, ...
Kupříkladu naše rodina by potřebovala auto sedmimístné. Nové stojí kolem milionu, v základní verzi třeba jen kolem 800 000,- kč. Kvalitní ojetina, která by vydržela zákonem předepsaných pět let, je k mání od zhruba 200 000,- kč, ovšem při troše štěstí. Sloučením dvou příspěvků na zakoupení auta ale nikdy rodina nedosáhne na částku blížící se 200 000 kč, obvykle je to něco málo přes stovku. Za tuto cenu jsme schopni pořídit starší auto, které bude potřebovat přetěsnit motor, nové rozvody, akumulátor, ... cokoliv může odejít. Nelze auto koupit na leasing, to nám zákon zakazuje (nelze použít příspěvek na akontaci). Možnost získat úvěr je spíše hypotetická, v praxi je mimo realitu.
Celá řada speciálních pomůcek je hrazena jen z poloviny, mnoho z nich vůbec, a tak ačkoliv je na trhu mnoho zajímavých "vychytávek" pro invalidy, zdaleka ne všechny jsou dostupné pro každého. Napadá mě jako příklad kolo pro našeho Ondru. Ondra asi nikdy nepojede na kole, ale lze mu prořídit speciální tříkolku. Stojí kolem 30 000, přičemž složitou úřední procedurou lze obstarat polovinu ceny dotací od městského úřadu. Pak ale zbývá zaplatit tolik peněz, kolik by stačilo na pořízení bicyklů pro celý zbytek rodiny. Kdybychom měli jen Ondru, není o čem přemýšlet. Ale jsou tu další děti ...
A tak bych mohl pokračovat ... o počítačích, upravených stolech, pomůckách v kuchyni, koupelně a na WC, kartáčcích na zuby a hřebenech, bezbarierových úpravách bytů, umístění vypínačů na světla, ...
Ovšem za nejzajímavěvší považujeme bezbarierové úpravy měst a obcí. Připravujeme video, které ukáže, jak obtížné a někdy nemožné je v Opavě žít normálně pro vozíčkáře. Přípravu videa poněkud zkomplikovalo to, že nám odešla naše stará kamera. Snad do léta v našem rozpočtu najdeme rezervu na pořízení nové.